13.3.2016 ... 12,20 hod   ok, tak to přepíšu...

 

11.9. 2013, středa

v 10 hod vyjíždíme z Prahy, já, Franta a Balů, počasí pod mrakem. Všichni: motorky Suzuki Intruder 1500.

Odpoledne, někde v Rakousku Balů přehlídnul, že před nim Franta při nájezdu na hlavní zabrzdil a sejmul ho. Zalehnul Frantu  svojí 350 kg motorkou a 150ti kilovým tělem:-)) Odnesla to hlavně levá brašna na Frantovým Intruderu. Po třicetiminutovým zdržení frčíme dál, k Rakouskejm jezerům.  

Přijíždíme do kempu na Obertum am See. Prší. Dáváme pár piv, rozbalíme stany..

.

 

 

12.9. čtvrtek

Pořád prší, to nám to pěkně začíná. Balů je fest vytopenej, má stan, kterej je menší než jeho tělo, k tomu jednovrstvej. Po vyždímání svršků vyrážíme směr Salsburk - Insbruk. Prší až do Hall, tankujeme na dálnici. Přestalo pršet a tak stavíme na dálničním parkingu, že si uvaříme kafe. Nějakej vopruzák nám dlouho očumuje motorky, asi nic tak pěknýho v Rakousku nemaj.  Zato ale maj dálniční známky:-))) Vyklubal se z něj pracovník jakýsi dálniční společnosti, co vybírá poplatky na dálnici. A jak nám je známo, v týhle zemi v tomhle nejsou pozadu a tak nás oslovuje. Dost rychle mi došlo, i při mý nedobrý němčině, že nám to chce pěkně osladit. Děláme, že nerozumíme, děláme že nevíme "vocode", opakuju mu, že německy nerozumim a že nerozumim ani jinak (němtudum maďárum), prostě, že že si tady jen pijeme kafíčko a zase padáme. Ale ta rakouská krysa byla neoblomná. Vytáhnul na nás příručku v češtině, kde to bylo jasně a stručně napsáno... motorky maji mít na dálnici známku. To my samozřejmě věděli, ale jaksi jsme na to normálně zapomněli... stane se.

Kapituluju a říkám, ok, těch 65 eu ti teda dáme, ty hovado... dodávám česky. Strkám mu 65 eu kaček za všechny a on se usměje a říká: KAŽDEJ...:-)

Zkrátim to: Koupili jsme si legálně roční známku - v září - na motorku, tedy si jí můžeme užívat do konce roku, až třeba pojedeme na motorkách v prosinci do KICBÍLU si zalyžovat. Můžeme klidně křižovat všechny dálnice Rakouska .. v zimním období... no nekupte to, že jo? :-) 

Náladu nám to nesebralo, slunce vysvitlo a my uz pádíme na Bremen, Trento a dorážíme v 19 hod. do kempu v Arcu, na severu Lago Di Garda.

 

13.9. pátek

Brzo ráno balíme spacáky a stany, všechno navěšujeme na motorky. Startujeme ... Balůova motorka netočí ... baterka v háji, jak jsme brzo zjistili. "Měl jsem ji nedávno v servisu na kontrole, výměně a seřízení" brání se Balů ... stálo mě to 12 litrů... Stoletý prach však hovoří o opaku. V servisu vyměnili jen zadní pneu, jinak nehrábli. Vyrážíme s Frantou shánět baterku. Všude samý Piagga, baterky pro mimina. Po dvou hodinách konečně trefíme servis, kde nám gelovou baterku prodaj za 129 Eu a do 45 min oživěj. Sláva. S několokahodinovým zpožděním v  poledne odjíždíme z kempu směr Livorno. 

V nějakým městečku stavíme u Lídla nakoupit maso aj. obživu, večer chceme grilovat. Po třiceti kilometrech zjišťujeme, že jsme mapu nechali u Lídla na zemi, Franta nastavuje navigaci. Kam to nastavil nevím, kam jsme dojeli jsem zjistil až po 13 dnech v Praze, nicméně jsme si dost slušně zabajkovali v horách, nahoru dolu, až se Balůovi točila palice. Jízdu máme natočenou na kameru, snad někdy dojde ze zprcacování klipu. Spíme v horách v kempu, kam jsme dorazili ve 20,15 hod, 

Příjemná recepční se diví, kde jsme se tam vyloupli, Grilujeme steaky a párky na jednorázovém grilu  a přiměřeně konzumujeme Balůovu  whisky a pivo. Teda přiměřeně až na mě. Spíme jen tak ve spacáku, je teplo. 

14.9. sobota

Balů to uvařil nějak silný, a tak se ráno nejsem schopnej postavit na nohy. Vyjíždíme opožděně, tentokrát kvůli mě, až v 11 hod. Je mi z chlastu šoufl, zase si opakuju že už nikdy víc a modlím se, aby už ty zatáčky skončily. Do Livorna přijíždíme v 15 hod. Hledáme trajekt, kupujeme lodní lístek i zpáteční s datem 20.9. za 177 Eu. V 18 hod jsme na seřadišti, v 19 hod se má vyplouvat. Loď má hodinu zpoźdění a tak vyplouváme ve 20,00. Třicet minut po půlnoci budeme na Korsice, v Bastii. Máme ujeto 1350 Km.

15.9. neděle

30 min po půlnoci sjíždíme ze šestýho patra lodi dolů a vyrážíme vyhledat ubytování. V jednu po půlnoci už ležíme ve spacáku za 9 Eu na osobu, stany ani nestavíme, je krásný teplo. v 10 hod dopoledne, těsně před odjezdem na sever do "prstu" Korsiky ještě pohřbívám jedny svoje boty, a to s náležitým obřadem. 

Vyjíždíme a začíná nepříjemně pršet. Bereme na sebe nepromoky. Místní nám říká, že prší jednou za 3 měsíce. Prší už 2 hodiny a tak stavíme u rozpadlýho baráku u silnice a vaříme oběd. Jsme lehce vymrzlí a tak guláš přijde vhod. Přestává konečně lejt a tak pokračujeme v cestě na sever. Volám Vencovi, kterej jede autem jeden den před námi a ptám se ho na cestu. Říká, kudy máme jet, a kudy rozhodně kvůli špatný silnici jet nemáme. 

Obracíme stroje a zahýbáme k Pinu, krásnej bajk. Tento den mokneme ještě jednou. Ale vypadá to, že už naposledy, je vidět azúro. Do kempu Dolce Vita, 5 km od Calvi přijíždíme už uplně suchý v 18 hod. Vaříme večeři a jdeme se kouknout ke 200 metrů vzdálenýmu moři. Stany pro jistotu dneska stavíme. Ujeli jsme 172 km tedy celkově 1522 km. 

16.9. pondělí

Vstávačka v 8 hod.,k  snídani hovězí polévka, pořádný kafe a jdeme plavat do moře. Nechávám nabíjet kameru a všechny potřebné zdroje, protože jsem bez šťávy. Počasí vypadá skvěle. Balů si vody užívá, jeden z důvodů proč jel s náma bylo to, že nikdy nebyl u moře, dalším důvodem botanika a atmosféra Korsiky. U moře rituálně pohřbíváme matračku, vypadá to, že zpátky dojedu úplně holej:-). V 11 vyrážíme na jih, po západním pobřeží, směr Ajjacio,  cca 173 km, počasí skvělý.O tý samotný jízdě se toho moc napsat nedá, to si musíte prožít sami...jen jedno slovo: nádhera.

V Ajjaciu se zamotáváme a tak prcháme z města ven. Navigace nás zlobí a tak se najednou ocitáme  v bohem zapomenuté části Korsiky ... dojíždíme do CAPU DI FENU .. dál to nejde, je jen moře. Objevujeme usedlost s místním barem, který už je včetně surfařského klubu po sezóně zavřený a v něm chlapíka se jménem Jean Paul...  Tohodle milýho Belmonda:-) jsme požádali o azyl pro nás a naše motorky, a to za 30 Eu. Souhlasil a tak jsme navezli motorky k němu za vrata. Po dotazu, kde můžeme spát, Jean Paul otevřel nenápadný bambusový vrátka a my zíráme na krásnou pláž a moře. Tady, říká, to je moje. Spíme tedy na pláži, ve spacáku v písku, 15 metrů od moře, trochu nás zlobí vítr, kterej rozpohybuje vlny, jejichž pěna mi olizuje palce u nohou:-) A s pohledem na milion hvězd opravdu silnej zážitek.

17.9. úterý

v osm ráno se probouzíme, startujeme za účasti asi 40 ti místních koček, Balů má s naskočením motoru problém, ale nakonec dáváme Jean Paulovi sbohem. Plán cesty je jet přes Ajjacio do Sartene až do Bonifácia, kde je náš kámoš Venca, čekající na trajekt na Sardínii. Volám mu, na trajekt se nedostal, je moc velikej vítr a lodě tímto směrem neplujou. Domlouváme sraz v Bonifáciu u benzínky. Venca je spruzelej, silný vítr nedovoluje cestovat na Sardínii už dva dny. Loučíme se s Vencou a vyrážíme po východním pobřeží, do Solenzara, do kempu přímo u moře za 12 Eu na hlavu a motorku. Dnes jsme dali 232 km, ujeli jsme tedy celkem 1925 km. Vše jde podle plánu, kterej plánujeme ze dne na den, jakožto i večeři z vlastních zásob, počasí nám přeje, pivo maj slušný a chlazený.

18.9. středa

Vstáváme v 7,00, máme jasnej plán. Tím je vnitrozemí, výšiny a hory a taky národní park. Východní pobřeží totiž oproti západnímu toho tolik nenabízí.

Změna v plánu nastává o hodinu později. Balů nenastartoval. Franta rozebírá motorku a za mý asistence (držim nářadí a hlídám šroubky) mění svíčky. Trvá nám to hodně přes hodinu. U Intrudera se totiž nepočítá, že by se nakvap měnily svíčky, jsou schovaný v hlavě, která je přístupná až po sundání nádrže (která vlastně nádrží není:-) .. ta je pod sedlem. Postě to tady neni tak jednoduchý a tupý jako u nějakýho vykloktanýho Hárleje, kde svíčku vytočíš malíčkem. Japonci nejsou Amíci, nemůžou si přece dovolit takovouhle banální jednoduchost.

Po sundání dvou částí jakoby nádrže se objeví spousty elektroniky a změti kabelů, drátů, hadiček atd. Motorka je po sestavení pořád hluchá a my se nemůžeme pouštět do větších akcí. Voláme k naší situaci chlápka z recepce kempu a žádáme ho, aby nám sehnal odtah a opravnu. 

Ten volá do nejbližšího servisu v Solenzaru. Po dvou hodinách přijíždí mladíček, který nemá ani měřák, ani nářadí, natož tušení o co jde. Dobejvá se pod sedlo, pak konstatuje že není specialista na Suzuki a odjíždí. Po několika dalších telefonátech a několika hodinách, tedy přesně ve 13 hod přijíždí řádná oficiální Non stop odtahovka Korsiky, chlapík si pohvizduje, usmívá se a uvádí cenu 340 Eu za 100 km do Bastie  a nakládá Balůa s motorkou, který šťastně s cenou souhlasí. Je rád, že neumře někde v pustině.  Takže odjíždí s úsměvem na rtech aniž by tušil trpkého konce výletu a výrazného vyprázdnění svojí peněženky do kapes Korsičanů. Balů s náma ujel poctivých 1925 kilometrů. Ve 13,30 jsme si všichni oddechli. Balů, že jede směrcivilizace a servis, kde mu jistě Intrudera opraví. Já s Frantou odjíždíme do hor, cestou, kterou nám Venca doporučil ( původně s náma měl  jet na Goldwingu, ale okolnosti byly proti tomu).  

Tak tedy, program na odpoledne: úžasný bajkování v zatáčkách, červený skály, joo.. zase dobrej prožitek, kterej jsme si za tyranní útrapy rozhodně zasloužili. Původní cestu do Calvi jsme změnili, jednak už jsme tam byli, a jednak bychom nemuseli stíhat trajekt, protože máme v plánu ještě dostkilometrů a řadu krásnejch míst ve vnitrozemí. Pomalu se zapadajícím sluncem otáčíme k Bastii, do kempu, kde máme sraz s Balůem a jeho opravenou motorkou. 

Voláme mu. Není v servisu, je stále s hvízdajícím Korsičanem  a neopravenou motorkou na cestě - a to ze servisu do kempu u Bastie. Teda, vážení, to je příběh na román. Hvízdající chlápek z odtahovky si řekl místo původních 340 Eu rovnou o 450 Eu. A Balů. dobrák od kosti, místo toho aby vytáhnul pušku a sejmul ho, vytáhnul prachy a zaplatil. V servisu Suzuki nějakej neznalec tahal za sedlo a opakoval, že to bude určitě startér. Balů mu ukázal na šrouby, kudy se leze dovnitř, ale mamík ho odstrčil s tím, že to bude určitě starter a s tím že nemá náhradní díly požadoval za diagnostiku 50 Eu. A jestli chce Balů 4 dny počkat, že někam zavolá. Balů mu tedy na rozloučenou zatočil starterem, zaplatil a začal se domlouvat o odtahu do kempu. Přijel jinej "Hvízdoun" ze stejný firmy, znalý zoufalý situace Balůa si řekl o dalších 200 Eu za dovoz do 8 km vzdalenýho kempu. No, snad to pojišťovna uhradí:-).

Tomuto však předchází jedna epizoda o tom, jak si šel Balů v době zkoumání motorky neumětelem koupit kebab.

Byl u nějaký benzínky Esso, a protože Balů je věčně hladovej, objednal si kebab. Místo toho dostal nějakou housky se sračkou, co se prej nedalo jíst. Na a když chtěl platit, vytáhnul místo 20 eu českou dvoutisícovku. Ta obsluha mu řekla: to je ok, to bereme a dali mu 200 Eu. Balů je starej poctivej zálesák, a tak mu to věřim. A po složení motorky v kempu ty dvě stovky drží Balů v ruce a ptá se toho dopravce zloděje zlodějskýho kolik platí. No a ten mu vyškubnul těch 200 Eu a řekl: takhle je to dobrý. Bohužel jsme u toho s Frantou nebyli. Mimochodem, prej si taky pískal..:-) tady so všichni pískaj, kradou jako straky a určitě k tomu maj daňový prázdniny. Takže Balů dobře nakoupil, rychle vydal. 

Večer ve 22 hod jsme šli na večeři a pořádně ten den spláchnout.  Motorka mezitím chřadne v kempu a čeká na 20.9. kdy má přijet domluvený odtah k trajektu. 

19.9. čtvrtek

Vstáváme v 7,00. Sjedeme do města koupit voltmetr a Franta ještě jednou motorku rozebírá. Po poradě s "generálem" z Bechyně po mobilu odhaluje pravděpodobnou závadu: impulzovač v alternátoru. Nemůžeme čekat 4 dny na náhradní díl (stejně by s největší pravděpodobností nepřišel) a tak telefonicky zajišťujeme odvoz Balůovy motorky z Livorna do Prahy. To se podařilo. Na programu je flákání, přejídání a koupání. Odpoledne jdeme pěšky:-) do  3 km vzdálené Bastie za nákupama. Večer jsme zašli na výbornou pizzu.

20.9. pátek

v 9 hod vyjíždíme s Frantou do hor na poslední vyjížďku na Korsice. Máme v plánu Corte, Calvi, zpátky do Bastie, okruh asi 200 km. 

Zpátky přijíždíme kolem 17 hod, v čase kdy měla přijet objednaná odtahovka. Přemluvili jsme starou Korsičanku, aby nám zavolala na odtahovku podle čísla ve foťáku... prý jsou daleko a nestíhaj.. Nastává dost nervozní situace. je 17,30 a nemáme odtah k lodi, kde musíme být v 19 hod. Stará paní stále někam volala, mluvila francouzky, takže jsme jí zbla rozumněli. Pak naznačila Baluovi, že si má stoupnout před kemp. že přijede Janýny (žanýny).. takže čekat a mávat. Už jsme se připravovali na nejhorší scénář.. jako že nám trajekt ujede, nebo že tam Balůa necháme do prosince:-).. a tak.. 

Zázrak - v 18,10 přijíždí fakt pak Janýny s odtahovkou, v mžiku je naloženo a pálíme to k přístavu. Tam už je dlouhá kolona, ale chlapík s odtahovkou si to namířil rovnou do nitra lodi. Já a Franta stojíme v zóně pro motorky. V 19,15 i s náma všema odplouváme do Livorna, kde budeme před půlnocí. 

21.9. sobota

Na lodi jsme dali řízek, colu. Na spánek čas nebyl a za chvíli  - třicet minut po půlnoci se s Balůem, který šel hledat nocleh vedle motorky loučíme. Ráno v 9 hod má přijet jeho záchrana pan Tichý z Prahy. Vyrážíme do tmy. Směr Pizza a La Spieza. Ve 4 ráno jsme to zapíchli na náměstí v nějakým městečku nad mořem, jen tak ve spacáku. V sedm se probouzíme. Válíme se ve spacákách na docela frekventovaným místě. Děti jdou do školy, pak popeláři, autobusy, pošťáci, majitelé malých krámků ... ustlali jsme si sice s krásným výhledem na moře, ale na konečný točně busu. Hrabeme se ze spacáků, snídáme teplou polívku a v 8,30 mizíme směrem k  CINQUE TERRE. To je pět rybářských městeček, trochu podobných našemu Českému Krumlovu. Malebné uličky plné rozličných krámků, ale také s miliony turistů. Lidi přijížději po souši vlakem, masívně po moři na lodích cestovek, prostě masakr. My si jedeme po svých dvou kolech, asi 10 km zatáček a jsme v městečku Vanaza. Zdržíme se jen na oběd, trochu suvenýrů, vyjíždíme nahoru nad město, kde je dobrej plac na odpočinek. Plánujeme tak 40 min...ale probouzíme se po třech hodinách. Přece jen noční jízda z Livorna do La Spieza a tříhodinový spánek se na nás podepsal. Startujeme stroje a padáme zpět do La Spieza a pak na Parmu. Asi 50 km před Parmou si parádně zajezdíme přes hory, stavíme na tržišti malé vesnice, kde duní disko a tančej holky aerobik. S prodejcem - černochem smlouváme cenu za jeho zboží. Evidentně ho to baví. Je 18,30 a hledáme kemp. Navigace nám ukazuje 15 km kemp Arizona, Ztrácíme se v krásných kopcích a polích italské přírody. Pokud pojedeme tudy zpět, natočím to, dnes už mi došly všechny baterky. (nakonec jsme jeli jinudy). Za 10 Eu se ubytujeme v kempu Arizona, fešák v recepci chce po nás pasy a jeho otec - majitel  nás svým vozítkem zaveze na určený plac pro stany. Ráno zjišťuju, že mi někdo šlohnul napáječ a baterky v něm, v koupelně, kde jsem je nechal přes noc. Neva, mám zásoby.  Ujeli jsme dnes 342 km a celkem 2675 km.

22.9. neděle

Směr: Parma, Treviso.. Dolomity, najeto 383 km - Parma - Padova - Belluno - asi 50 km před Cortinou dojíždíme v 18,30 hod do kempu v Dolomitech.. Vaříme polívku, stavíme stan, kemp je luxusní. Je docela zima, bereme si na sebe oblečení, které jsme zatím vůbec neužili. Ujeto celkem 3068 km. 

23.9. pondělí

Nemůžeme dospat, teplota kolem 4 stupňů Celsia, zima jako sviňa. Mám na sobě asi 6 vrstev a víc toho na sebe sebou nemám. Franta je na tom podobně. Ranní kafe a rychle pryč. Neustále stoupáme, ale slunce se už dere ven, za chvíli je to zase na triko. Trasa: Dolomity - Cortina - Spittal - Villach. Jedeme po vedlejších silnicích, je to daleko zajímavější, pořád je na co koukat, Alpy máme po pravý straně, míjíme Salzburk a za 60 km stavíme na parkingu v blízkosti jezer Mondsee. Ujeli jsme 445 km. Celkem 3513 km.

24.9. úterý 

7,30 vyjíždíme na dálnici směr Linec, České Budějovice, ve 13 hod jsme v Praze Dnes ujeto 385 km.

 

Závěrem: DOBRO DOŠLI, 

Celkem jsme najeli 3850 km( já a Franta)

Vyšlo nás to na osobu: 850 Eu (benzín, kempy, 177 Eu trajekt, 65 dáln. známka, jídlo)  - to ujde, si myslím. (Balůa to vyšlo samozřejmě o dost víc, ale prej ten zážitek za to stál. Udělal si radost ve svých 65 ti letech (klobouk dolů), motorku krátce po opravě prodal a koupil si lesní vozík na Šumavu. Musíme ho navštívit. A já s Frantou už zase plánujeme další motocyklový zážitky. 

 

všechny fotky ZDE

zaznamenal do modrého notýsku v roce 2013 a přepsal: Jarda, dne 13.3. 2016 ve 23,06 hod .. stihnul jsem to :-)

 

 

Bike 2014 -Korsika -  všechna videa

Více zde: https://biketrips.webnode.cz/