SEDM DNÍ * SEVEN DAYS * SIETE DÍAS  

Trailer ZDE        video 

SEVEN DAYS   video 7 dní na motorkách v Rakousku a Itálii / 18 min, několik dílů za sebou

27.7. pondělí

Poslední přípravy před odjezdem. Franta zjišťuje, že nemá místo na stan a spacák a tak doma oznamuje, že nechává Jiřinu doma. Rovný řídítka ma motorce ohýbá ve svěráku, aby měl pohodlnější jízdu. Rovněž zvyšuje počet světel z jednoho na tři, aby si na cestu řádně posvítil. Ještě kreditka a plný tašky doutníků... Já mám spacák a stan, který jsou upevněný na motorce od Vltavy, nemusel jsem je sundavat, měl jsem chatku a řeším tedy jedinej problém, a to jak upevnit foťák na motorku. Často se ztrácím a tak nejdůležitější věc je mapa Evropy. Petr stále ještě neví, jestli pojede, má ve čtvrtek jakýsi důležitý řízení, je taky možný, že za náma vyrazí později. Bob nejede, říkal že nejezdí ve všední dny:-). S dalšíma "účastníkama" Josefem, Zdeňkem a Kamilem se seznámíte později. Jen vím, že Pepa má připravenou naleštěnou tříkolku s úplně novou "érbraší". Co nevím, je to, jestli bude mít za sebou pytel lahváčů, nebo novou přítelkyni, ale brzo poznáme, kdo má přednost. Ve 12 hod volá Petr, říká, že si dal pivko na svým domečku u Poděbrad a že je vše OK .. že jede, paráda, jen řešíme jestli je Švýcarsko členem EU, a jaký jsou podmínky pro vstup do země. Členem není, ale občanka platí, pas neni třeba.. (pas mu rozkousal jeho pes, dvaceticentimetrovej trhač Miky). Ještě probíráme detaily pojištění a taky kdo se vejde do jakýho stanu, když se nám ho podaří rozložit.

foto z 28.7. a 29.7. 2009: https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast1/#album

 28.7. úterý

V 16 hod je odjezd ze ŠestajoviCity, od Franty.  Buď sem budeme psát průběžně, dle možností, nebo až po dojezdu zpět do Prahy,  Je plánovaných cca 1500 až 2100 km... dokud nedojdou prachy.... a velký flám začíná. Přijíždím na sraz jako "poslední". Je tam jen Franta a Petr. Dozvídám se, že Pepa nejede, že o víkendu byl na rybách, kde nastydnul a schvátila ho nemoc. Škoda, těšil jsem se na tříkolku. Taky se dozvídám, že Zdeněk s Kamilem s náma maji sraz zítra, ve středu v 9 ráno na hranicích a tak jsme pro tuto cestu kompletní a můžeme vyjet. Je 16,30 hod a my vyrážíme směr  na Č. Budějovice. Ve 21 hod jsme v Dolním Dvořišti, kde na nás mává pár holek, ale s náma není žádnej kšeft, za sebou jen 200 km a před sebou celej tejden. Ubytováváme se v paní Květy v malém příjemném penzionu ve vesničce Rybník, kousek od "čáry". K večeři jsou topinky, sekačka a pivobavoráky. K snídani si objednávám kynutý knedlíky:-), taková je nabídka, kterou nemůžu odmítnout,  Petr a Franta, neustále toužící po masu, nejlépe vepřovém řízku, si přejí alespoň párky.

foto z 28.7. a 29.7. 2009: https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast1/#album

29.7. středa

7,30 vstáváme, na 8 hod je připravena moje snídaně v podobě pěti velikejch knedlíků s meruňkama... je jasný, že jsem to přehnal, a tak nabízím ostatním, ale nechali mě v tom, a tak abych paní Květu neurazil, spolknul jsem všechny a málem nepřežil:-)... byly vynikající...

 to je nutno podotknout. Areál penzionu, s rybníkem, s umělejma zvířátkama, který nepoznáte od živejch...  ranní krása, uděláme pár fotek, zabalíme  a jedeme 1 km na vzdálenou hranici, kde máme sraz s Kamilem a Zdeňkem. Přesně v 9 hod čekáme na benzínce na hranicích. Je vedro, 30 stupňů, Petr si dává teplej RedBull a kleje,  v 10 hod přijíždí Zdeněk s Kamilem, vyjeli sice v 7 ráno, ale cesta byla prý ucpaná... a přece jen je to z Prahy 200 kilometrů. Na benzínce taky zjišťujeme, že v Rakousku je povinná dálniční známka. Vyjíždíme směr Linz a u první pumpy kupujeme známky, protože pokutu až 2000 Eur nehodláme riskovat, i když dálnici využijeme velmi málo. Na dálnici je provoz hustý, ale plynulý, jsme roztaženi asi na 150 ti metrech, řidiči jsou celkem ohleduplní. Zdeněk je tahounem naší výpravy, už Alpy projížděl. Z dálnice sjíždíme u Laakirchenu, krátce stavíme u jezera v blízkosti Gmundenu, o kousek dál si dáváme oběd. Já se Zdeňkem si dáváme výborný lasaně, ostatní pochopitelně šnicl... Majitelem je pohodovej chlapík z Kosova, kterej, abychom dlouho nečekali, přináší jako pozornost zeleninový salát.. (vzpomněl jsem si na to až nyní, kdy jsem před pár dny čekal v pizzerii v Poděbradech na stejný jídlo, který jsem po hodině čekání naštvanej zrušil... a to bylo prázdno,  jojo, kuchař tam byl prej sám... asi jsem měl brát ohled a čekat další hoďku). Uháníme dál krásnou silnicí se spoustou zatáček na Bad Ischl. Kolem 17 hod Zdeněk zatáčí někam do hor, kde se po pár kilometrech objevuje velkej krásnej penzion. Vůbec netuším kde jsem (ani jsem si to nepoznamenal, tak vám to neřeknu), ale to není důležitý, podstatný je to, že Zdeněk domluvil s příjemnou majitelkou ubytování za dvacku Euro na osobu vč. snídaně. Ve 20,30 hod jdeme do protějšího penzionu na večeři. Co si dali ostatní ani nevím, byl jsem zaměstnanej spoustou jídla asi za 15 eurokaček. Když  to takhle půjde dál, motorky nás asi neuvezou:-). Od majitele této restaurace dostáváme motorkářskou mapu s doporučením na okružní jídzu na cca 10 hod. Vypadá to dobře a ptáme se na podrobnosti. Naše heslo pro plánování je však: "nejlepší plánování je nic neplánovat" a tedy sami ještě nevíme, kudy a kam přesně vyrazíme, víme jen to, že dnes jsme ujeli 284 km a že chceme přejet přes nějaký velikány Alp. Ve 23 hod si jdeme se Zdeňkem zaskotačit  do bazénu, poté dva panáčky z lahve od Petra a dobrou noc.

foto z 28.7. a 29.7. 2009: https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast1/#album

Čtvrtek 30.7.

Vstávání v 6,30 mi dělá potíže,  v 7 snídaně, v 7,40 vyjíždíme směr Kaprun, kde se nijak dlouho nezdržujeme  a rovnou to míříme na Grossglockner, vysoký 3800 m, kam vede za motovstupný 18 euro krásně klikatá a předlouhá kvalitní silnice. Vede skoro přes vrchol a je to slušnej zážitek. Točíme, fotíme, zíráme. Motory úpěj, podle toho, za jakým šnekem jedete, tak řadíte.. 1-2-1-0-1-2- apod.. řetěz se mi natahuje jako žvejkačka. Pepa by tady měl se čtyřkolkou možná problém, i když... jeho mašina má zpátečku. A tam nahoře, na parkovišti říkám Zdeňkovi: "tohle bych nechtěl šlapat na kole" a za mnou se ozve: "já už taky ne"... říká rozesmátý čech a těší se po tříhodinovým výstupu na krasojízdu dolů. 

Takže se kocháme a bavíme se o tom, že bychom to mohli napálit rovnou do Itálie, k Jaderskýmu moři, že to vlastně tak daleko není. Všichni souhlasí a tak frčíme dolů, je to tichá jízda s vůní (či smradem) spálenejch brzdovejch destiček. Grossglockner je byznys... ale je se na co koukat, to je jistý. Naše motorky si zasloužeji samolepku, která byla v ceně vstupného.

 Po přejetí hranic Rakousko - Itálie jsme v podstatě ihned registrovali horší kvalitu silnic, jiné stavby ... projedete tunelem, a jste jinde. Tady, v silnicích do kopců, kde jsou zatáčky dlouhé a přehledné jsme si slušně "zazávodili"... prostě nám to nedalo a trochu se honili v zatáčkách. Petr si pak stěžoval, že mu nezbyl čas si prohlédnout vodopád... ale možná si ho vymyslel.  Kolem 16 tý hodiny, už ve vnitrozemí itálie, jsme si dali ke všeobecné spokojenosti svačinku z mých zásob. Salámy, klobásky, vepřový a krůtí maso čekalo na svojí chvilku, celou dobu cesty z Prahy, v mém příručním baťohu. Skoro už jsem dělal paniku, že to přivezu zpátky. Z tohoto místa voláme kámošovi Romanovi, jak je na tom s ubytováním v Caorle, kam jeho cestovka vozí lidi. Za pár minut jsme dostali pozitivní odpověď, že má volný jeden 4 lůžkáč a tak uhýbáme z cesty na Udine a jedeme přímo do Caorle, kam dorážíme v 19 hod. Před hotelem stojí delegátka cestovky Eva a mává klíčema. Zdeněk si losuje místo na zemi, ale pořád je to lepší, než stavět stan. Romane díky, paráda, zatím nám vše při našem neplánování vychází dobře a zítra se ještě zkusíme domluvit na jedné noci, z pátku na sobotu, chceme se ještě poflakovat u moře. Dáváme si pivko české značky a míříme k moři se vykoupat. Pláže už jsou prázdný a voda je jako kafe. Naproti hotelu Portofíno, kde bydlíme, je pizzerie, kam ještě zajdeme na pozdní večeři ...  Dneska jsme ujeli 380 km a jak by řekl můj italskej kámoš Massimo: "tady všude je móže, móže ... a móže".

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast_2/

Pátek 31.7.

Den krásnýho poflakování. Klasika... před snídaní hup do moře, po snídani procházka po městě, polední koupání... jak říkám: "mastňácký povalování". Ve 12,30 Zdeněk s Kamilem odjíždějí do česka. Rodinné a pracovní povinnosti dlouho plánované je nemůžou zdržet ani o den déle, ač by sami moc chtěli. Přejeme jim šťastnou cestu, mají před sebou cca 800 kilometrů a jen jeden den na cestu. ufff. Adióos. A zbyli jsme tři... jak v tý písničce od Genesis. Původní sestava na motorky čítala myslím 8 lidí, ale musím říct, že pět je podle mě max. Optimum pro jízdu, ubytování, místa v restauracích apod. No a ve třech to bude ještě jednodušší. Pro zítřejší odjezd se stávám velitelem flotily... resp. jejího torza a odpoledne než usnu, študuju trasu, kam se vydáme. Inspirací mi byla kdysi poznámka od eMule (tímto ti mávám) o výletu na Lago Di Garda. Sice se to týkalo jízdních kol... ale co.. kolo jako kolo, taky máme dvě, jen motor je navíc. A tak zjišťuju, že Garda je docela blízko, ale zase to nesmím prozradit Petrovi, že je vlastně i "blízko" a tím směrem Monaco, které chce "mocí mermo" navštívit... a tím pádem vyhrát, nebo spíš prohrát nějaký ty velký prachy. Už od začátku o tom denně mele a mele.

 Odpoledne zase zajdeme ke slaný vodě, je to asi 300 metrů od hotelu a večer se cpeme objednaným kuřecím řízkem. Jo, dobrá český kuchyň, ja ja, mladá person, ja ja ... jen to Mojitos vypadá divně, jako by ty listy už před náma někdo sežvejkal, a tak přešaltujem na gin s tonikem.. tady se nedá nic vylepšit ani zkazit. Barmanka Lucie se na nás trochu mračí. Petr do sebe sází bavoráky, předtím však prozradil milé obsluze recept, aby ho nemusela hledat v příručce pro barmany. Ve 20,00 se mění jízdní zóna v zónu pěší, tak jak je to tady zvykem.. a auta sem mají zákaz. Přesto se najde chytrá italka, která přejede asi troje závory, a my sledujeme, jak se ve městě nakládají a odtahují auta, která poruší předpisy.  A tedy: malí velcí, tlustí tencí, běloši, černoši, místní, cizinci, oháknutý do "lepšího" korzujou.. a korzujou,  sem a zase tam...  a my na to čučíme... jo, dobrý.. fakt dobrý, ale jeden večer takhle stačí. A zítra s pánem a taky s bohem, možná s motobohem dál...  nalevo směr Verona. Z pátku na sobotu bylo volné jen dvoulůžko a než jsem se rozkoukal, tak ti dva motorkářský tlustoprdi byli rychlejší než já, hupsli na válendy a já se rázem ocitám na zemi. Vracím úder tím, že obsazuju prostor v chodbě před koupelnou a je jasné, kdo ráno nejdřív provede očistu. Ještě se jen krátce zmíním o kvalitě bavoráků a ginu a zakončení chvilek v Caorle. Dali jsme večer na rozlučku pár skleniček, bylo to lahodný, dobře umíchaný a barmanka Lucka už se na nás smála a zinkasovala náš účet  v hodnotě 1800 kaček českých. Ve 22 hod nám přišla zpráva, že Kamil dojel na Moravu, cca 650 km, kam měl namířeno, na jeden zátah a v pořádku. Zdeněk se vůbec neozval, Frantu trochu naštval, ale přesto mu vzal k sobě jeho zapomenutý plavky. Nám říkal, že to jsou tanga a chtěl si je připevnit na spézetku, jak se to prej dělá.

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast_2/

Sobota 1.8.

Vstáváme poměrně brzo, cca v 7 hodin, v 8 snídaně a balíme. Cíl je jasnej: Lago Di Garda, jezero, který je dlouhý podle někoho 65 km, podle jinýho 55 km, s hloubkou až 300 m. Cestu propočítáváme na 220 - 250 km, podle toho, kolikrát se ztratím. Dneska velím, takže je ohrožen středeční návrat... :-). Nemělo by se ale nic stát, vypsal jsem si cestu, stávám se zodpovědným... Caorle - Treviso - Cittadella - Vicenza - město milenců Romea a Julie Verona - Garda - nocleh, někde tam, kamarádka Dagmara po telefonu doporučuje na severu jezera městečko Arco, že prej tam byla. 8,45 vyjíždíme. Směr Benátky. Benzínky byly mezi 13 - 16 hod zavřené, jedinou otevřenou jsem našel 3 km od hlavní silnice, abych si u stojanu všimnul, že je to pumpa "metan" tedy na plyn.. no a na to naše stroje nejezděj. Natankovat se nám povedlo napotřetí, a to za účasti italky, která nám vysvětlila, jak se tankuje na automat. Plná nádrž je jediná jistota, howgh. Tak pravil Franta, když chtěl cpát do automatu kterej nevrací, celou stovku. To fakt nevim, kam bysme ten benzím nacpali. Odpoledne jsme v LdG. Nádhera, a ještě jednou nádhera.

 Zastavujeme na náměstí a já se snažím zjistit, ve kterém spodním úseku jezera jsme. Ptám se skupiny němců, ti houfně ukazujou na svýho průvodce s tím, že jsou na cyklo výletě.. a že se o všechno stará on, Lothar...  tomu česky říkám, že má s sebou pěknou partu trotlů .. on mi zbla rozumí a jen se usmívá. Nakonec dostávám mapu jezera od majitele půjčovny kol, právě půjčil asi 30 kol těm turistům, co odjeli neznámo kam. Jedeme při pobřeží, vlevo voda, vpravo skály, hezky pomalu, užíváme si to... a taky pomalu si s Frantou spalujeme paže a ramena, je přes 30 st. celsia a my jedeme v tričkách. Po třiceti kilometrech stavíme na vykoupání... žůžo. Franta našel v křoví balón, Petr utopil prsten, aby ho v zápětí na první ponoření našel, tak byla čistá voda, já si rozseknul nohu o šutry a pak mě spláchla vlna po parníku, kterej projel prostředkem jezera. O 5 metrů dál nás sledovala slečna, ale hrát na potápěče si s náma nechtěla a Petr fotil ve vodě i pod vodou. Jsem zvědavej, jak vyjdou záběry.

 Celou pravou stranu jezera jsme si pomalu projeli, na severu bylo asi tisíc barevnejch padáků (nebo plachtiček)... jak se to řekne?..  kajtařů. Bylo všude docela hodně lidí, přece jen jsou prázdniny a dovolený, ale tady je to tak obrovský, že se tady všichni vejdou... žádná hlava na hlavě, jako na pláži v Caorle. Pár kilometrů od LdG je Arco, náš cíl a místo na ubytování. Hezký město. Zase máme štěstí. Žádný dlouhý hledání, stavíme u penzionu La Lanterna, kterej je přímo pod skalama na krásným místě. Domlouváme bez problémů ubytování pro tři - apartmán za 80 Euro, večeříme, k tomu pijeme "Forsta". Jak poznamenal největší znalec z nás Franta: dost dobrý pivo. Mě zachutnalo také a navíc se mi líbil obsah sklenic - pinta, tedy 0,4 l.  Elizabeth, která nás tento vlahý a krásný večer obsluhuje je z Polska, a tak si s ní docela rozumíme. Franta po šestým pivku poznamenal, že polky jsou problémový. Doslova říkal:"pozor na ně, kurva fix, varuje vás velký "vont František". Po půlnoci platíme útratu 110 Eur a stáváme se nejlepšími hosty večera. Moje zápisky z tohoto večera končí, jsou k nepřečtení, a to jednak z důvodu použitých slov a taky z důvodu naprosté nečtivosti písmen v deníku, kam jsem si dělal poznámky. Petr to natočil, ale ty lidi na kameře nepoznávám, a mluvěj nějakou zcela mě neznámou a nesouvislou řečí... je slyšet hrkání, chroptění a smích... asi někdo povídal vtipy ve svahilštině.

Arco - video ZDE .. jen od 21 let výše:-)))

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast3/

Neděle 2.8.

8 hod ráno - konečně jsem našel uplatnění pro polívky, který táhnu v baťohu z Prahy. To jen díky tomu, že je v apartmánu kuchyň s nádobím a že se někomu (Frantovi) chce po ránu vařit. Po včerejším večeru máme chuť na nudlovku a tak sesype 3 dávky, a máme jídla plnej kastrol. Ještě zapózování obnaženejch pupků u strmý skály pro foťák a jdeme balit. V 9,00 hod to zase začíná krutě pálit, a my, poučený ze včerejších spálenin máme krémy připravený. Navlíkáme pro jistotu i dlouhý rukávy. Taky koukáme na zprávy, kde nám říkaj, že v Trentu budou bouřky..  tam máme dorazit asi za hodinu. 

Uvidíme, nevěřím, že se něco v počasí změní, zatím všechno vychází. Kontroluju itinerář, který jsme jakštakš po několika pivech sesmolili.. abychom vyjeli směr Rakousko a ne Turecko. Plánovaná trasa: Arco - Trento - Bolzano - Klavien, Villnoss - St. Petr - St. Madalena - Brixen - Bruneck - Tolbach - hranice Rakouska - Spittal.. tam přespíme.

A tak vyjíždíme. Franta, navíc obdarovaný půllitrem (sklenicí od toho vynikajícího piva) .. dárek od majitele za  to, že jsme mu nezapálili haciendu, dokonce ve slušnosti zaplatili útratu, nikoho z hostů neobtěžovali a nevyžadovali bazén a erotické služby:-).

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast3/

V Klausenu si dáváme polívku a já se dotuju Applestrudelem, seznamujeme se se "slovanem" kterej nám "dobře radí" jak na Villnoss. Tak jsme se zvoláním "čechovi v cizině věřit radno" vyrazili na Svatýho Petra a Svatou Madalenu a po X kilometrech, kdy už jsme po stovce zatáček viděli všechny svatý dorazili k jakési rezervaci, kde bylo:  STOP... Ale nebylo to vůbec špatný, přírodní krásy všude kolem... i když jsem si myslel: " čechovi v cizině věřit neradno" obvzláště, když cestuje pěšky... a tvrdí:  "tady se přesunete přes vrchol " (zřejmě myslel s karabinama, cepínem a lanem jak správný alpinisti,  a ne s motorkou vážící 250 kilo na hrbu). Zpátky na hlavní silnici směr Brunech a Tolbach jsme sjeli bez problémů a pokračovali na hranice Rakouska, směr Lienz, kde jsme plánovali přespání. Stále nás stíhají šedý mraky, ale neprší. Franta vpředu to pálil tak rychle, že si ani nevšimnul, že tímhle městečkem projel, a po dalších 60 km se nás ptal, kdy že tam dorazíme. Silnice, která vede na Spittal je nádherná... rovná, při silnici jen sloupy elektrickýho vedení, v dálce horský masívy.. zapadající slunce, jak někde v Americe na tý slavný chopperský Road...a nějaký číslo:-). Pár kilometrů před Spittalem tankujeme, dojeli jsme na benzínový páry.. soudě podle toho, že jsem do 16 ti litrový nádrže nalil 16 litrů. Ubytování jsme našli v postarším penzionu u postarších majitelů, a ve 20 hod už se cpeme kuřecíma řízkama, což nese Franta špatně, protože si celou dobu od Arca myslí na ty vepřový, a ty na jídeláku nejsou. Na tachometru mám 1500 km, což měla být původně celá délka trasy, ale zatouláním k moři a na Lago jsme si to prodloužili.

 Dneska jsme ujeli 400 km. Franta ještě večer telefonuje Jiřině a objednává k obědu na úterý, což je předpokládanej den návratu, hromadu vepřovejch řízků, velkejch jako sloní uši. Ale do oběda daleko, ještě cca 600 km. Plánujeme trasu na zítra, už ne tak hezkou silnicí č.99 na Gmünd, Tauernpass až k Bad Ischl a přes Gmunden az do Česka.

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast3/

Pondělí 3.8.

Vstáváme v 7,00 hod a za hudby nějakejch šíleně starejch anglickejch melodií a německejch šlágrů z desek zvanejch SP snídáme. A to všechno se line z krásně starýho Juke-boxu, kterej nám majitelka penzionu Alpenblick po ránu zapnula. Fotím džůbox, fotím vinylový placky, to už se dneska fakt nevidí, zároveň vzpomínám, jak jsme s deskama šmelili po burzách, a jak jsem jezdil Jawu 350.. a několikrát jí "uvařil". V 7,30 chceme vyjet.. ale ouha ... prší, jen se leje. Petr a Franta zakrývají motorky pláštěnkama, já jí nemám, místo mi zabraly pytlíky polívek s vařičem, kterej jsem doposud nepoužil a zřejmě ani nepoužiju. Poučení pro příště: prachy, kreditka, motorka, plná nádrž...  stačí. 7,45 - "chčije fest", jak by někdo řekl. Majitel vypouští svého dobrmana z boudy, tou je vůz značky Toyota, parkující před penzionem. 8,05 přestává pršet a my sedáme na stroje. Hlídač se s námi běží rozloučit, klape vesele tesákama...  přidáváme plyn ... zastavuje ho 20 metrů dlouhé horolezecké lano,  chvíli za sebou tahne Toyotu, až se unaví.

 Máváme majitelům a zabijákovi, odjíždíme směr Salzburg. Cestou trochu bloudíme, najíždíme tedy na dálnici, tady už není tolik na co koukat, je taky nepříjemná zima. Z Bad Ischelu na Linec to ubíhá rychle, počasí se zlepšilo, jen mě dělá starosti řetěz mý motorky, kterej jsem řádně na Grossglockneru a Villnossu vytahal. Válí se skoro po zemi a dělá pěknej rámus. Na poslední benzínce Franta nakupuje dárky vnoučatům a kamarádům viržínka. Do penzionu paní Květy jsme k její radosti dorazili kolem 17 hod. Naší radostí bylo, že měla opět volný jeden pokoj ze dvou, a tak jsme se ubytovali. Pohrdli jsme večeří (sorry Květo, párky a topinky s vajíčkem už známe,  a jeli jsme na dobrou večeři do Dolního Dvořiště na "Selský dvůr". Dneska jsme ujeli 380 km.

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast4/

Úterý 4.8.

Nastává závěr našeho motorkářskýho výletu, flámu, jak se patří ... Poslední dva dny je to sice jen o cestě zpátky, ale zážitky jsou v nás. Myslim, že na dlouho. Vstáváme v 6,30 a v 7,00 už snídáme u paní Květy, ve vesničce Rybník, č.3, asi kilometr od Dolního Dvořiště. Ve zprávách jsou samý srážky nad Budějkama. Asi bude dost mokro...

Prší... drobně a pořád. Nečekáme na nic a vyjíždíme, kolem stanovišť holek, který maji ještě půlnoc. Jedeme pomalu, klouže to. Máme před sebou posledních 200 kilometrů a taky ty slíbený vepřový řízky. Před ČB se strhnul pořádnej leják, myslim, že jsem takovej na motorce v životě nezažil, mokro všude, nahoře i dole, vlevo i vpravo... Jsme s Petrem promočený až na kost, Franta v "kůži" je na tom trochu lépe. Leje děsně, zima neskutečná a tak stavíme u benzínky za Budějovicema, Petr vylejvá 2 litry vody z bot, já nemusím, boty mám děravý, je to jejich jedna z posledních štací. Obalujeme se posledním suchým prádlem a Petr dostává od milé obsluhy 4 igelitový pytle na odpadky, ze kterejch stříháme pláštěnky, takže se stáváme jakýmsi mokrým odpadem taky. Pršet přestalo před Táborem, zbytek cesty jsme zase oschli a přijeli do Prahy v pohodě. Pak už jen ten slíbený oběd od Jiřiny.....  a závěr?

Velice vydařený výlet přes Rakousko do Itálie,  2070 km, hory, moře, jezero Lago Di Garda, krása... , krása veliká.

Dokumentace: viz nahoře fotky na Rajčeti a video "Seven"

Na čem jsme jeli: Jarda - Honda 750 Shadow, Petr - Honda 750 Shadow Spirit, Franta - Honda Shadow 600, Zdeněk - Kawasaki, Kamil - Honda

Plány na rok 2010 -  Slovensko, Vysoké a Nízké Tatry, Maďarsko, lázně a Balaton

Kdo asi pojede:  stará sestava - Jarda, Franta, Petr, Kamil a Zdeněk, kdo se asi přidá: Pepa s tříkolkou, Bob na Suzuki 1400 a Balů na Suzuki 1500

https://zet.rajce.idnes.cz/moto-Alpy2009_cast4/

V Praze dne 24.12. 2009  Jarda  ...  jo,  stihnul jsem to, stejně jako DeNiro v Půlnočním běhu ... do půlnoci, sliby se maj plnit